Nikdy nechtěl...
Nikdy nechtěl, aby se mu děti ve škole posmívaly kvůli tomu, že nemá kvalitní oblečení nejznámějších sportovních značek, které dokázal vypočítat na nohách stonožky, která se slunila na kameni v jeho akváriu. Chudinka neviděla, možná to tak pro ni bylo lepší, jak zpoza dalšího kamene vylezl velký sklípkan a udělal si z ní oběd. Chlapec se rozpustile ušklíbl a natáhl se na postel, na níž by se vešla snad celá rodina kluka od vedle, včetně babičky s jejím vozíkem. To oblečení vyjadřovalo jeho nadřazenost, emancipaci. S těmi burany ve škole neměl nic společného. Neměl rád, když byl rušen, což měla v oblibě jeho matka, která se neustále chodila vyptávat, zdali mu něco nechybí. Pro takové případy si pořídil pavouka v akváriu do pokoje, aby mu matka neustále nelezla na oči. Po chvíli nečinnosti se s uspokojením podíval na zamčené dveře a zapnul svůj nový počítač, který dostal k svátku. Jablíčko se rozzářilo...
Nikdy nechtěl být rušen při hraní videoher, ostatně jednou prohodil oknem želvu, která se mu dostala pod ruku, když mu vypadlo připojení k internetu a on tak nemohl ovládnout celou planetu díky svým strategicky umístěným satelitům na oběžné dráze. Vhrkly mu slzy do očí, když se ho matka přišla zeptat jestli se už nechce najíst a on po ní hodil myš, klávesnici, monitor a nakonec i bednu od počítače v tomto pořadí. Ta ovšem byla příliš těžká, takže ji jen upustil před sebe, copž ovšem stačilo, aby vytrhl ze zdi vedení a vyhodil tak proud v celé ulici. Od té doby měl notebook.
Nikdy nechtěl být v kontaktu s otcem delší dobu, než bylo nutné. Po tom, co se s matkou rozvedl, se spolu vídali zprvu jednou týdně, poté maximálně jednou za měsíc. Nesnášel tu formálnost a hrané nadšení, že ho opět vidí. Chtěl s ním chodit hrát baseball a brát ho na výlety. Dárky tu nech a vypadni. To úplně stačí. U matky to zpozoroval teprve nedávno. Koupila mu vše, co chtěl. A, jak se o něj starala pořád. Bože. Kdyby se radši podívala na sebe v jakých chodí hadrech. Poslední dobou ji nesnášel čím dál víc. Když šel ven za kamarády z party, vždy vyčkal, když si matka vzala prášky na nervy a vypadnul z baráku. Jeho výlety často končily pozvraceným schodištěm a zbytkem trávy posypanou podlahou jeho pokoje, když se vysvlékal a z kapes mu vypadly začouzené skleněnky.
Nikdy nechtěl, aby to tak dopadlo. Neříkal přece, že chce svačinu, tak proč za ním sakra leze? Matka stála ve dveřích jeho pokoje a s netečným pohledem za napuchlými tmavými víčky se mu omluvila a vrávoravě se otočila. Očividně na ni působí ty nové léky, které našel u ní ve skříňce a vyměnil jí je za ty,co normálně užívá. Usmál se a s pobavením na ni shlížel. Přidržela se dřevěného zábradlí a hlasitě oddechuje. Chlapec vyjde ze svého pokoje a pomůže jí ze schodů dolů. Dole překročí její nehybné tělo, údy maje ve směšných úhlech, a vychází vstříc noci a zábavě. Utře si o koberec zakrvácenou botu, kterou šlápnul do barvy na podlaze. Nikdy si nevšiml, že by matka malovala něco červeně. Čert to vem. Dveře raději zamkne, pro případ, že by ji někdo našel.
Nikdy nechtěl sendvič s tuňákem. Nesnášel ho a matka to moc dobře věděla.