Oči jen pro pláč snězen všechen med, byl to ten Pú, však zmizel hned.

Kol komůrky jen chodil a stál, stále více nervózní, jak by se zdál.

Nutkavá touha bříško si cpát ukradla mu dar pořád se smát.

Nevrlý smutný chodil on lesem nevěda rady si s tím náhlým stresem.

S kamarády nemluvil, nevěda co by, u včel ho zradila prachbídná lobby.

Dřív na sklenku s Králíčkem zašel si rád, teď nevěděl, co si má přát.

S Králíčkem přátelé navždy být a o medu nechat si pouze snít?

 Dle zadání do textu zakomponovat postupně slova: prateta, strom, objetí, okouzlující, puk, úsměv, knihovnička, tma

Jakubovým slovům věnovali jeho příbuzní pramálo pozornosti. Odmala měl obtíže vyjádřit složitější myšlenky a i

 Je tam zase. Znova a pořád. Kdykoli si Petr pro něco jde, tak je jasné, že se musí potkat. Jemu to ale vůbec nevadí. Už si na sebe dost zvykli. Ze začátku se mu o tom dosti zdálo, nicméně mu strýc vysvětlil, že se nemá čeho bát, že je vše v pořádku. Do kůlny chodil zprvu velmi nerad. Vždy měl strach ze všech těch nehybných obrovských věcí vyskládaných podél zdí. Vždy jen čekal, kdy obživnou a pokusí se ho uchvátit a ublížit mu.

Toto malé povídání sepisuji z jednoho prostého důvodu – věřím, že poskytne podporu a impuls těm, kteří stále váhají zda stojí za to jít darovat. Chtěl bych předestřít, že se řadím mezi ty, kterým se lehce udělá zle při pohledu na krev a dlouhou dobu jsem špekuloval nad tím, zdali jít, ale vždy jsem tuto otázku odsunul do pozadí.

Adam vyrazil vpřed s basebalovou pálkou v ruce. Čekal zde ukrytý skoro celou noc. Čekal na tento okamžik. Tu pálku si pořídil od jednoho chlápka na předměstí, kde se kšeftuje se vším počínaje dětskými dudlíky a konče střelnými zbraněmi a granáty. Nešel přímo za panem X, neboť toto setkání by ho mohlo stát víc, než obsah jeho peněženky. Toho maníka uviděl před obchodem s rozbitými okny a rozsypanými popelnicemi kolem jako nezbytné aranžmá. Chvíli se s ním bavil a pak stočil hovor na jeho pálku, se kterou si celou dobu významně poklepával o dlaň druhé ruky. Kdyby byl rozumný, tak by uhádal i slušnou cenu, ale jeho poslední slova zněla: "co to kur..." a obchodní jednání bylo u konce.

Pro hlubší dojem možno fakultativně spustit hudební doprovod např. www.youtube.com/watch

Pevně ho obemkla pažemi, přitiskla se k němu a on ji objal pažemi kolem ramen. Přímo cítil zhmotnělý strach, který ji svíral. Pohlédl pod sebe a popravdě i mu udělal žaludek čelem vzad. Dlouho se

Petr si otřel zaprášený kryt své přilby a zahleděl se do dáli. Neviděl ovšem dále než na pár metrů, přestože jeho baterka měla dosah až dvě stě metrů. Je to něco naprosto neskutečného, pomyslel si. Tak dlouho jsme hledali a vypadá to, že zbytečně. Otočil se a štěrkem a prachem odkráčel ke svým kolegům, postávajícím u vozítka zkonstruovaného

Adam tiše dovřel dveře, vyzul si boty a nacvičeným kopem skóroval přímo do botníku postaveného pod dlouhým zrcadlem. Eva většinu noci blouznila a křičela ze spaní, ráno nemohl najít čistou košili a přímo před domem ho nahodilo projíždějící auto, takže když nakráčel do kanceláře svého nadřízeného, vypadal spíš jako zmačkané vydání ranního tisku s extra porcí rozlité kávy k tomu. Unaveně se sesunul na židli v kuchyni přistavené k jídelnímu stolu.

  Sluneční paprsky se odrážejí v kapkách rosy, zatímco mírný větřík si pohrává s větvemi stromů. Jaká ztráta promarnit teplé doteky slunce v chladném stínu domova. Oblečeš si, stejně jako každý den, jediné šaty, které máš a vyjdeš z domu. Hlad tě netrápí, neboť domů to máš vždy blízko a ani déšť ti nepokazí náladu. Tvé cesty často zaberou mnoho dní, a tak se poslední dobou se s přáteli moc nevídáš.  

Proplétáš se stébly trávy a hledáš nejschůdnější cestu. Pod nohy se ti pletou děti, ale všechny ví, že se nikdy nerozčílíš, a i kdyby, tak bys je nedohonil.

   Zabere ti tři hodiny, než dojdeš k tajemné pláni, po které se někdy pohybují obrovská monstra.

Nikdy nechtěl, aby se mu děti ve škole posmívaly kvůli tomu, že nemá kvalitní oblečení nejznámějších sportovních značek, které dokázal vypočítat na nohách stonožky, která se slunila na kameni v jeho akváriu. Chudinka neviděla, možná to tak pro ni bylo lepší, jak zpoza dalšího kamene vylezl velký sklípkan a udělal si z ní oběd. Chlapec se rozpustile ušklíbl a natáhl se na postel, na níž by se vešla snad celá rodina kluka od vedle, včetně babičky s jejím vozíkem. To oblečení vyjadřovalo jeho nadřazenost, emancipaci. S těmi burany ve škole neměl nic společného. Neměl rád, když byl rušen, což měla v oblibě jeho matka, která se neustále chodila vyptávat, zdali mu něco nechybí. Pro takové případy si pořídil pavouka v akváriu do pokoje, aby mu matka neustále nelezla na oči. Po chvíli nečinnosti se s uspokojením podíval na zamčené dveře a zapnul svůj nový počítač, který dostal k svátku. Jablíčko se rozzářilo...