Povídky na minutu

  Sluneční paprsky se odrážejí v kapkách rosy, zatímco mírný větřík si pohrává s větvemi stromů. Jaká ztráta promarnit teplé doteky slunce v chladném stínu domova. Oblečeš si, stejně jako každý den, jediné šaty, které máš a vyjdeš z domu. Hlad tě netrápí, neboť domů to máš vždy blízko a ani déšť ti nepokazí náladu. Tvé cesty často zaberou mnoho dní, a tak se poslední dobou se s přáteli moc nevídáš.  

Proplétáš se stébly trávy a hledáš nejschůdnější cestu. Pod nohy se ti pletou děti, ale všechny ví, že se nikdy nerozčílíš, a i kdyby, tak bys je nedohonil.

   Zabere ti tři hodiny, než dojdeš k tajemné pláni, po které se někdy pohybují obrovská monstra. Často zde chodíš, ale mnoho kamarádů přechod této plošiny zaplatilo životem. Rozhlížíš se. Teď, nebo nikdy! Obrovskou rychlostí běžíš přes cestu sotva popadáš dech. Najednou se s řevem vyřítí ono strašné a jen náhodou tě nezasáhne. Když po dlouhém běhu už vidíš na konec, přijde jakýsi tvor, chytne tě za dům, co neseš na zádech a odnese zpět na začátek. Nechápeš to, stalo se ti to už několikrát. Tak dnes opět k starým známým nedojdeš. Nevadí, stejně se už začíná smrákat a za chvíli se objeví první stíny. Tak třeba zítra...

   Malý chlapec se statečně chopil štětce a počal přemýšlet o tom, jaký namaluje obrázek. Přes vodu v kelímku si zkoumavě prohlížel letokruhy na desce stolu a do nosu jej uhodila vůně jablečného koláče. S úsměvem namočil štětec do barvy a prvním tahem nanesl barvu modrou a hnědou s černou. Smočil si štětec ve vodě,ale kalíšek se mu převrhl a výkres byl z poloviny tmavý. Chlapec už skoro začal brečet, ale nakonec se rozhodl, že to nevzdá. Na druhou část přidal pěknou zelenou a na černou skvrnu namaloval žluté tečky. A jako vždy, nesmí chybět zvířátka! Ta mu jdou hezky a namaloval jich spoustu. Ale pořád nebyl jaksi spokojen a něco mu na jeho výtvoru scházelo. No jistě! A namaloval postavu člověka. Když ji ale dokončil, zjistil, že se mu tělová barva, kvůli velkému množství vody roztekla na okolní zvířata a dokonce i dál. Krásná modrá a zelená v kombinaci s černou nevypadala vůbec hezky, a zvířata mizela, jakoby se ten člověk rozhodl zabrat celý obrázek pro sebe. Chlapec se zamračil, to se mu vůbec nelíbilo. Obrázek roztrhal, podal si čistý papír a řekl si: "Takto nee. A počal malovat obrázek nový.."

Otevřela dveře a uviděla ho, jak se s oteklou tváří a modřinou pod okem opírá o zeďˇ. Láskyplně ho podepřela a odvedla do bytu. Oděv měl zasšpiněn od vlastní krve, která mu již zaschla na obočí. Opilecký opar jí zamotal hlavu, ale přesto jej dovedla do ložnice, uložila ho a ulehla vedle něj. Plná lásky. První úder dostal z boku a po druhém cítil, jak mu teče teplá krev po tváři. S obrovskou námahou vstal, neboť alkohol mu ovládal jak mozek, tak i tělo. Kamarádi jej ihned odvedli z dosahu útočníka, který měl již také notně popito. Naložili ho do auta a v polospánku ho odvezli domů. Tento večer bude nezapomenutelný! Bylo jich všech šest a společně se vydali na obchůzku po místních barech. Taková věc se přece musí zapít. Po pár pivech zašli do obchodu a nakoupili ještě pár lahví tvrdého alkoholu do zásoby.Pustil její ruku a vyběhl z bytu s prásknutím dveří, ani se neohlédl. Musí svolat všechny z party, aby jim to oznámil. Podívala se do jeho modrých očí a odpověděla: "Ano," na její otázku, zali si ho vezme za muže. Cítili, že jsou svoji a patří k sobě.