Sunday | Cucflek

Adam tiše dovřel dveře, vyzul si boty a nacvičeným kopem skóroval přímo do botníku postaveného pod dlouhým zrcadlem. Eva většinu noci blouznila a křičela ze spaní, ráno nemohl najít čistou košili a přímo před domem ho nahodilo projíždějící auto, takže když nakráčel do kanceláře svého nadřízeného, vypadal spíš jako zmačkané vydání ranního tisku s extra porcí rozlité kávy k tomu. Unaveně se sesunul na židli v kuchyni přistavené k jídelnímu stolu.

"Dobré ráno lásko." 

"Dobré odpoledne má nejmilovanější. Ráno už bylo a je pryč," odpověděl Adam klidně a pohlédl na přicházející Evu. 

"Vždyť já vím ty můj," láskyplně zašveholila a posadila se mu do klína. Opřela si hlavu o jeho rameno a přitiskla se k němu. Měla ráda když ji pevně držel a objímal. Po pár minutách milostných slůvek ji Adam opatrně nadzvedl a odnesl na pohovku do obývacího pokoje. Vrátil se do kuchyně a otevřel lednici. Kromě pár sklenic zavařenin, dvou jogurtů a mléka se na něj šklebily už jen prázdné bílé mřížky.

"Byla jsem nakoupit a udělala jsem ti k večeři tvoje oblíbené uzené s bramborovou kaší," zavolala na něj Eva z obýváku.

"Děkuji ti má nejmilovanější," odpověděl Adam, ze skříňky vylovil balíček těstovin plněných masem a postavil na sporák hrnec s vodou. Když prostíral stůl, znenadání se k němu zezadu toužebně přitiskla a objala ho. Cítil teplo jejího nahého těla, ztuhlé bradavky, jež mu masírovaly záda a žádostivý dech, když mu jazykem jezdila po šíji. Otočil se k ní, usmál se na ni a poslal ji, aby se šla obléci, za chvilku bude večeře. Evě se na vteřinku v očích zablesklo nepochopení a následně vztek. Než si toho ale Adam stihl všimnout, usmála se na něj, políbila ho na tvář a odběhla do ložnice. Adam nachystal jídlo, ale než se do něj pustí, tak si musí s prominutím odskočit. Když se vracel, Eva právě pokládala do dřezu dlouhou úzkou lžíci, kterou míchala jejich oblíbený koktejl. Usmál se na ni a pevně ji objal. Někdy to opravdu vypadá jakoby bylo vše v pořádku. Eva byla jeho druhou velkou láskou a již dávno se rozhodl, že ať se děje co se děje, nikdy ji neopustí. 

"Miluju tě Evo."

Milovaná se usmála a společně si přiťukli. Během večeře Eva nejevila žádné známky strachu nebo bolesti a Adam jí vyprávěl co celý den dělal, co je nového ve městě a jak se mu povedlo přemluvit šéfa, aby jej pustil dřív z práce, aby mohl být brzy s ní. Dostával se právě ke vtipu, jenž mu vypověděl kolega, když jej Eva přerušila a zeptala se: "A co Jana? Má se dobře?" Adamova ruka se zastavila na půli cesty k ústům a pohlédl jí do očí. Nebylo v nich ani památky po předchozí lásce. Celý ztuhnul a chtěl jí odpovědět, ale byla rychlejší.

"Tak co ty hajzle! Vobtáhnuls ji zas někde na záchodě nebo rovnou u tebe v kanclu?"

Adam se v myšlenkách propadl do naprosté beznaděje. To nemůže být pravda. Proč? Vždyť už to vypadalo tak nadějně. Třeba si z něj dělá jen legraci, napadlo ho, ale okamžitě tento nápad zavrhl, neboť bylo jasné, že Eva nic nepředstírá. Po zádech mu začal stékat studený pot a rozbolel ho žaludek.

"Nemysli si, že jsem si ničeho nevšimla! Myslel sis, že zakryješ ten cucák co máš na krku ty parchante? Nenávidím tě!"

V první chvíli nechápal o čem Eva mluví, pak si ale vzpomněl na předvčerejší noc, kdy se mu v extázi přisála ke krku a na vteřinu se mu vybavily ty slastné pocity, které ovšem byly hned zahnány dalšími Evinými výčitkami. Že to ví dlouho, že ji podvádí. Nechodí do práce, ale jen chodí šukat s Janou a bůhví za kým ještě. Proto taky dneska vypadá jak přejetej a odmítl ji, když se mu nabídla. Je to jen zasranej zmrd. 

Adam potlačil první vlnu slz, které se mu draly do očí. Doktoři mu přece říkali, že se její stav bude jen zlepšovat a poslední dobou nebyly žádné komplikace. Ten nový druh terapie je senzací mezi odborníky po celé Evropě a v kombinaci s těmi léky to mělo zabrat. Chtěl něco říci, ale uvědomil si, že Eva již nemluví a zkoumavě a zároveň samolibě spokojeně ho pozoruje. Nevěděl jak dlouho už mlčí, ale věděl, že nedokáže vyslovit smysluplnou větu a žaludek ho neuvěřitelně pálil. Z očí se mu už nezastavitelně vydraly slzy a pohlédl na svoji milovanou, která se bez zájmu opět pustila do jídla. Pohledem, jenž se mu stále více rozostřoval, přejížděl po její tváři a vlasech, které tak rád hladil a laskal a v uších mu zněla slova pana doktora o tom, že tyto léky nebudou mít vliv na Evinu zmatenost, ale na paranoiu, kterou trpí, zaručeně zaberou. Musí však dávat velký pozor na dávkování, neboť jsou opravdu vysoce účinné a neměly by se dostat Evě do rukou...