Jeden krok

Pro hlubší dojem možno fakultativně spustit hudební doprovod např. www.youtube.com/watch

Pevně ho obemkla pažemi, přitiskla se k němu a on ji objal pažemi kolem ramen. Přímo cítil zhmotnělý strach, který ji svíral. Pohlédl pod sebe a popravdě i mu udělal žaludek čelem vzad. Dlouho se na to ale připravovali, teď to nesmí vzdát.

"Nemusíš se ničeho bát lásko. Budu tě držet do poslední chvíle. Pamatuješ, jak jsme spolu lezli na ten vysoký strom a báli jsme se slézt dolů? Je to úplně to stejné."

Z očí jí vytryskly slzy při vzpomínce na ty šťastné chvíle a zaklonila hlavu, aby mu viděla do tváře. Věděla dlouho, že s tím bude mít problém a dojít až sem jí takřka zbavilo všech sil. Slyšela, jak se jí klouby od roztřesených kolenou rozeznívají jako zvony, jež ohlašují odchod další duše. Nemohla uvěřit tomu, že to zašlo až takto daleko. Dříve spolu jen tak flirtovali, ale to co se mezi nimi odehrávalo teď, bylo něco nepopsatelného. Láska k němu jí poskytovala útěchu a ochrannou zeď před vnějším zlým světem. Byl jí nejbližším člověkem na celém světě a vděčila mu za mnohé. Udělala by pro něj všechno, a proto ani na okamžik nezaváhala, když jí navrhl tuto věc. Teď jí ovšem, jako každému kdo to zažil, ztuhla krev v žilách a nevěděla, zdali bude schopna udělat ten rozhodující krok. Krok do prázdna z něhož pak už není návratu zpět. Jen tvrdá milosrdná zem pod nimi.

Pohlédla mu do očí a jeho pohled obsahoval naprosto vše. Souznění dvou duší nepotřebuje sáhodlouhé proslovy, ale právě jen to jedno spojení skrze oči, skrze dotek během nějž se střetnou dva víry neutuchajících emocí a vášní a jejich křivky se sladí v jedno, až vytvoří dokonalou harmonii.

"Zvládneme to miláčku. Nebude to bolet, nemusíš mít strach. Udělaly to tak desítky lidí před námi. Stačí udělat jen krok a zapomeneme na všechny problémy. Bude to krásné a já budu pořád s tebou, neboj se," šeptal jí do ucha a láskyplně ji hladil po tvářích. Stála k němu zády a on ji druhou rukou objímal kolem pasu. Vítr jim unášel vlasy a hnal je do ztracena. Čas se zastavil a neexistovalo nic, než tento jediný okamžik, který rozhodne o všem. Stiskla mu ruku a věděla, že to dokáže. Pro ni už vše ztratilo smysl, udělá to, protože ho miluje. Na ničem jiném nezáleží. Společně stanuli u hrany, pod kterou se rozkládalo už jen prázdno. Slova miluju tě po nich zůstala viset v prostoru, kdežto oni padali dolů do hlubin.

 

ooo

 

Hned jakmile odepnul jistící popruhy a bezpečnostní lana, takže se k němu mohla otočit, se navzájem objali a tiskli k sobě lásku, kterou už nikdy nic nepřetrhá. Byli jedno tělo, jedna duše. Teď, předtím a snad tomu tak bylo a musí být už navždy. Za pár chvil, když balili vybavení a skládali padák, nemohla stále uvěřit tomu, co společně podnikli a že ji dokázal zbavit strachu z výšek, s nímž sváděla nekonečný boj již od dětství.