Sunday | Jak jsem se překonal a daroval krev

Toto malé povídání sepisuji z jednoho prostého důvodu – věřím, že poskytne podporu a impuls těm, kteří stále váhají zda stojí za to jít darovat. Chtěl bych předestřít, že se řadím mezi ty, kterým se lehce udělá zle při pohledu na krev a dlouhou dobu jsem špekuloval nad tím, zdali jít, ale vždy jsem tuto otázku odsunul do pozadí.

Ráno bylo krásné a chladné. Nejdůležitější je, nad darováním moc nepřemýšlet, nebo se člověku může stát, že si na poslední chvíli vše rozmyslí. Je třeba dostatek spánku, dvanáct hodin před odběrem nejíst tučné, ráno posnídat nějaké to sladké atd. Pro svůj první odběr jsem si vybral transfuzní oddělení FN Brno (fnbrno.cz/...), na jejichž stránkách se dozvíte vše potřebné. Když jsem dorazil na transfuzní stanici, ujala se mne u vchodu milá paní, která mi uschovala osobní věci a instruovala mě, jak dále postupovat. Teď už bych si vážně vyčítal, kdybych si to rozmyslel a odešel. Dostal jsem k vyplnění dotazník (zdravotní stav – současný, minulý) a čeká se na pohovor se sestřičkou, která doplní do systému vaši adresu a kontakt. Odchod k ordinaci, kde je odebrán kontrolní vzorek krve do malinké zkumavky. Počítal jsem s tím, že se při odběru odeberu někam mimo realitu, ale že by se tohle stalo už při tak malém množství? Moje obavy se začaly naplňovat, když jsem po kontrolním odběru seděl na chodbě a čekal na lejstro. Začal jsem totiž přemýšlet a následky na sebe nenechaly dlouho čekat. Divný pocit v břiše, motání hlavy, mírné zatmívání před očima. Nicméně jsem tento stav překonal a pokračoval do ordinace k velmi milé paní doktorce. Ta mi změřila tlak, vyhodnotila krevní obraz a přeptala se, zdali jsem o všem informován. Již kvůli tomuto pohovoru se vyplatí na odběr jít. Zde se totiž rozhoduje, zdali budete dále připuštěni či nikoliv a dozvíte se o sobě důležité informace (přiznám se, že jsem do té doby netušil jakou mám krevní skupinu). Přiznal jsem paní doktorce, že mám jisté obavy, že to se mnou sekne, a ona mi hned mile začala vysvětlovat, že to raději tedy necháme na příště, když se necítím a že člověk musí být v pohodě. To jsem ale odmítl, neboť jsem již byl zde a rozhodnut. Šel jsem si dát rohlík a čaj a po chvíli v další místnosti se mne již ujala sestra, která mě odvedla na lehátko, které mi sklopila, takže jsem skoro ležel. Byla velmi milá a po celou dobu odběru se mi věnovala a povídali jsme si. Z jistých důvodů jsem se nedíval, jak mi napichuje žílu ani jak krev proudí mimo svého majitele. Celá věc netrvala ani osm minut a již jsem mohl odcházet. Co mne nejvíce překvapilo byl fakt, že mi nebylo vůbec špatně a nepokoušely se o mne mdloby. Za obdržené žetony jsem si koupil kávu a sušenky – nezbytný cukr na doplnění. Před odběrem jsem se seznámil s dalšími mladými lidmi, kteří šli darovat a určitě mi to pomohlo překonat tuto stresovou situaci. Po odběru se odpočívá alespoň půl hodiny a poté se může odcházet. Obdržel jsem na upomínku kapku krve, stravenku, vyplnil soutěžní tiket od Zbrojovky Brno, nechal si potvrdit kartu od Intersparu (pro prvodárce poskytují dárkový poukaz) a mohl odcházet s pocitem vítězství nad sebou samotným. V lékárně jsem si ještě zakoupil doplněk stravy se železem (ZPMV poskytuje příspěvek). Během dne jsem nepociťoval nějakou větší únavu, nicméně se nedoporučuje zatěžovat organismus. Jako student mohu jít opět až za půl roku.

Chtěl bych tedy vyzdvihnout příjemné prostředí a vstřícné chování personálu transfuzního oddělení a poděkovat za nevšední zážitek. Pokud tedy stále váháte a doteď jste spíše hledali výmluvu, nebojte se toho. Učitě doporučuji jít s někým dalším, abyste se mohli vzájemně podporovat a nemuseli tak na odběr myslet. Má to nepochybně více pozitiv a negativ. Pomůžete druhým lidem, vás to nic nestojí a ten pocit opravdu stojí za to :-)