Kurz tvůrčího psaní

 Dle zadání do textu zakomponovat postupně slova: prateta, strom, objetí, okouzlující, puk, úsměv, knihovnička, tma

Jakubovým slovům věnovali jeho příbuzní pramálo pozornosti. Odmala měl obtíže vyjádřit složitější myšlenky a i z toho důvodu byl předurčen k tomu, aby strávil dětství v osamění. Jediným člověkem, který mu vždy ochotně naslouchal byla jeho prateta. S ohledem na její pokročilý věk a zdravotní stav se však jednalo spíše o monolog doprovázený pratetiným pokyvováním hlavou a nepřítomným výrazem ve tváři. Jakub jí často vyprávěl o tom, jak se v noci vypravuje na své oblíbené místo. K vykotlanému stromu, jehož vnitřní prostor poskytoval Jakubovi tolik chtěné a přitom nepřicházející přátelské objetí. To místo pro něj bylo okouzlující a velmi jej uspokojovalo vyprávět pratetě historky, jež na svém tajném místě zažil. 

Jednou se mu podařilo při hloubení prostor ve stromě najít starý puk a odnesl jej ukázat pratetě. Ta jeho nadšení očividně nesdílela a ještě toho dne byla odvezena do nemocnice, ze které se již nevrátila. Jakub postrádal její přítomnost a lžíprostý úsměv. Neměl se již komu svěřit, vypovědět svá tajemství a obavy. Cítil, že něco ztratil. Část jeho samého odešla s pratetou. Od té doby se ještě více uzavřel a chtěl mít pouze svůj svět a uklidňující dutinu stromu. Stále častěji odcházel za nocí z domu do svého tajného světa, přestože mu to matka zakázala. Věděla, že kluk je blázen a viděla ho, jak vchází do dutého stromu. Jakub si bral z knihovničky s sebou svoji oblíbenou knihu a aniž by dal vědět rodičům, pro které byl stejně chtěný jako blížící se splátka hypotéky, vydával se do tmy vyzbrojen pouze baterkou a knihou.

Trvalo asi dva dny než si rodiče uvědomili, že jejich syn s nimi již jaksi nesdílí společné večery sledováním televize a nadáváním na místní neschopné politiky. Jeho absenci vynahradili otevřením další láhve vodky, jejíž předchůdkyně se šťastně tlačily u odpadkové koše. Uplynuly další dva dny než začali Jakuba hledat. Vydali se pátrat na míst, kde jej občas zahlédli, avšak nic nenasvědčovalo tomu, že by zde chlapec pobýval. Matka si byla jistá, že zde stál starý vykotlaný strom, ale ať se snažili a hledali sebevíc, strom ani chlapce se jim již nikdy nalézt nepodařilo.