Sunday | Sunday afternoon tea.

jen hříčka osudu dopomohla k tomu že tento text se ponese v duchu řekněme velmi přátelském a radostném, i když pochopitelně nad věcí a na úrovni.je tomu jedno otočení planety co zde již mělo být napsáno jak se opíjíme vlastním smutkem a pro závoj nevědomosti si necháváme drtit naše city. jednáme bez rozmyšlení a plně si neuvědomujeme důsledky našich činů, které přichází až trestuhodně pozdě, tak pozdě, že mnohdy již nemůžeme vykročit z pasti, do které jsme spadli díky bezmyšlenkovitému postupu činění věcí našich.unáhlujeme se a přitom naše činy mohou ovlivnit chod věcí budoucích ale nejvíc mohou zasáhnout naš nejbližší okolí, na něž často zapomínáme, a přitom jde o naše světlo na konci tunelu, které nám může pomoci na cestě za pravdou.važme si jich. naše skutky nás mrzí a mnohdy jich litujeme. někdy upřímně, jindy jen z pocitu, že litovat sých činů je správné, ale víme, že za rohem již čeká další příležitost jak se proměnit v někoho kým nejsme. můžeme se ovšem spolehnout na své srdce, které nám přesně ukazuje cestu a doprovází nás strništěm lží a pomluv. jen ono vidí věci skutečné, přesně tak jak je vysmrkl pán jménem život.málem jsme odsoudili osobu, která nám je blízká. bez soudu, bez vědění. naštěstí je zde pomyslné šeptání, které věci uvede na pravou míru a proto jsme nesmírně rádi, že se vše vysvětlilo a věci dopadly tak jako dnes. dnes opět vysvitne hvězda, nitro je zaplavené vlnami citů a kouř z dohořívající trnové koruny stoupá k nebi...

Rozkol dne a noci zračí se v mých očích,
 na křídlech větru, unášen vstříc konci.
  Avšak, nemíním býti pouhou loutkou lásky,